Antikoncepce

K zabránění těhotenství se používá antikoncepce. Historie zná různé metody k zabránění otěhotnění, nejranější zdokumentované popisy jsou z roku 1850 př. n. l., kdy se používal med, lístky akácie a cupaniny, které se vkládaly do vagíny. Kondomy se začaly používat již ve starověkém Egyptě. Každá společnost si ve své době našla způsob, aby žena otěhotněla jen plánovaně, ovšem výsledky vždy nebyly žádoucí.

Druhy antikoncepce podle obsahu hormonů

Antikoncepce se rozděluje na dva základní druhy, hormonální a nehormonální a ty se pak dělí dále. Nehormonální se dělí na bezbariérové (kondomy, pesary) a nitroděložní tělíska. Hormonální se dále dělí na perorální antikoncepci, vaginální kroužky, náplasti, injekce a nitroděložní tělíska. Pravděpodobně nejrozšířenější metodou hormonální antikoncepce je užívání pilulek. Je vhodná pro většinu žen, tedy od mladých dívek po ženy, které mají již velké děti. Antikoncepci se přisuzují kromě zabránění těhotenství i jiné účinky, a to pravidelný menstruační cyklus, zmírnění nebo vymizení bolestivé menstruace, zlepšení premenstruačního syndromu, zlepšení akné a ochlupení mužského typu, vymizení pánevních bolestí, snížení rizika některých nemocí a další. Nevýhodou může být zapomnětlivost, kdy si žena zapomene vzít každý den jednu pilulku a tím se vystaví větší šanci na otěhotnění.

Rizika hormonální antikoncepce

Jakoukoliv hormonální antikoncepci by měl předepsat lékař – gynekolog a před tím samozřejmě dívku či ženu vyšetřit a provést krevní testy. Tím lékař najde pro ženu optimální metodu, jakou se žena bude chránit. Ne každé ženě vyhovují všechny druhy antikoncepce, někdy trvá déle, než najde pro své tělo vyhovující metodu.

K rizikům používání hormonální antikoncepce patří trombóza, zvýšení tělesné hmotnosti, nezhoubné nádory jater, menstruační anomálie, bolesti hlavy, migrény, změna barvy kůže, pocit napětí prsou, vysoký krevní tlak, žlučníkové komplikace.